Počátek vzniku kdysi slavné značky Lambretta sahá až do roku 1947, kdy vznikla potřeba levně motorizovat poválečnou Itálii. Zakladatel značky Ferdinand Innocent, vyučený kovář určitě netušil, kam až ho jeho podnikatelský um zavede. V roce 1933 zahájila v italském Miláně továrna Fedinanda Innocenta výrobu trubkového lešení s jednoduchým konstrukčním řešením, díky kterému se stal za krátkou dobu velmi úspěšným a respektovaným továrníkem.

Po skončení války Innocenti objevil nutnost motorizovat italské obyvatele tak, aby měli dostatek levných dopravních prostředků pro dopravu do zaměstnání. Ferdinando Innocenti se seznámil s leteckým inženýrem Corradinem D’Ascaniem, který byl tvůrcem prvního moderního vrtulníku Agusta, a dal mu úkol navrhnout jednoduché, robustní a cenově dostupné vozidlo, které by mohly řídit i ženy. Jako vzor posloužil americký vojenský dopravní prostředek Cushman 32 používaný za války spojeneckými vojsky. D’Ascanio, který motocykly nenáviděl, navrhl tedy vozidlo, které se od motocyklu vzhledem podstatně lišilo. Brzy ale došlo mezi oběma k roztržce, když D’Ascanio navrhoval rám lisovaný z ocelového plechu, zatímco Innocenti chtěl zcela logicky rám trubkový, protože sám trubky vyráběl. Nakonec D’Ascanio od firmy odešel ke konkurenčnímu Piaggiu, kde vytvořil skútry Vespa. Lambrettu potom dokončil Pier Luigi Torre.

Prvním skútrem Lambretta byl model označený A a začal se vyrábět v říjnu 1947. Poháněl ho dvoudobý vzduchem chlazený jednoválec objemu 124 cm3 o výkonu 4 koní při 4500 ot/min, které přes třístupňovou převodovku s nožním řazením poháněly přes hřídel zadní kolo. Zatímco přední vidlice byla odpružená, zadní kolo bylo v rámu uložené pevně. Jízdní komfort měla vylepšit 7palcová kola s balonovými pneumatikami. Prvnímu modelu chyběl ještě přední ochranný kryt a ani motor nebyl zakrytý. Jeho výroba se rozbíhala pomalu, v říjnu 1947 se jich vyrobilo jen 22 kusů, v listopadu 25 kusů a v prosinci 105 kusů. Jak je vidět, výroba stoupala a celkem se jich do října 1948 vyrobilo 9 669 kusů. Už v listopadu 1948 ho nahradil druhý model B, ten už byl dokonalejší, i když ve skutečnosti vypadal téměř stejně jako první model. V podstatě měl stejný motor, ale úplně nový byl systém pérování předního kola, měl i pérování zadního kola, ruční řazení rychlostí místo nožního a 8palcová kola namísto původních 7.

V letech 1950 a 1951 ho nahradil model C, který byl vybaven rezervním kolem. Jako všechny předchozí modely měl přední i zadní brzdu bubnovou.

Modelu C bylo vyrobeno celkem 87 500 kusů a modelu LC 42 500. V roce 1951 přišel nový model D, ten měl sice stále motor objemu 125 cm3, ale jeho výkon byl mírně zvýšen. Měl také poněkud upravené zavěšení předního kola. K dispozici byla i luxusní verze LD.

V roce 1957 představila Lambretta nový skútr TV175. Byl to stroj, ze kterého vycházel vývoj a skútr se stával s přibývajícími léty „ostřejší“ a štíhlejší. Upravený design, který se poprvé objevil v roce 1957, pokračoval v tradičním konceptu Lambretty. Lisované ocelové panely kapotáže byly stále namontovány na trubkový páteřový rám. Rok 1969 přinesl model Lambretta 200 Electronic s elektronickým zapalováním. Jenže v té době začala společnost vyrábět automobily, a vývoj skútrů se tak zpomalil, aby se nakonec v roce 1971 zcela zastavil.

V roce 1966 ve věku 85 let, zemřel Ferdinando Innocenti který byl zajisté jedním z brilantních a úspěšných kapitánů italského průmyslu. V čele společnosti ho nahradil jeho syn ing. Luigi Innocenti. V té době většina tradičních uživatelů skútrů přešla na malé automobily. Členové managementu, kteří byli do jisté míry spoutáni s legendární Lambrettou a vážně navrhovali její další vývoj, začali prohrávat s těmi, kdo viděli automobil jako jedinou příležitost pro společnost.

V roce 1968 si byl management Innocenti již vědom, že je ukončení výroby skútrů jen otázkou času. V roce 1971 Luigi Innocenti, který měl zdravotní potíže a nemohl pracovat tak, jak obtížné postavení vyžadovalo, opustil vedení společnosti.

Společnost Innocenti, s velkým know-how, pocházející z vlastního výzkumu (který předčil řadu jiných značek), byla prodána britskému koncernu Leyland. Ještě za plné výroby prodávala společnost licenci na výrobu skútrů Lambretta jiným výrobcům. Tak od roku 1952 vyráběla skútr Lambretta německá NSU, pro trh označovaný jako NSU-Lambretta. Dalším držitelem licence byla španělská firma Lambretta Locomociones SA, která je ovšem prodávala pod jménem Serveta, licenčně byly vyráběné také v Jižní Americe pod jménem Siambretta, vyráběly se v Argentině, Brazílii, Chile a Kolumbii. O jejich oblibě svědčí i to, že slovo lambretta bylo zařazeno do slovníku Novo Dicionário da Lingua Portuguesa jako synonymum slova skútr. V licenci se vyráběly také v Indonésii a v Pakistánu.

SOUČASNOST

Po skončení výroby v Itálii koupila indická společnost Scooters India Ltd. (SIL) jak licenční práva na výrobu a používání značky, tak i výrobní linku pro Lambrettu DL a v roce 1974 zahájila jejich výrobu v Indii. Tam je vyráběla až do roku 1998. V témže roce (1998) získala zpět licenční práva společnost INNOCENTI. Ta také začátkem roku 2018 zahájila v rámci společného podniku s rakouskou KSR Group GmbH sériovou výrobu modelů nové generace Lambretta V-Special s motory 50, 125 a 200 cm3 (přesněji cca 169 cm3) tak, jak je známe dnes. Na kvalitu výroby a udržení dobrého jména obě společnosti velmi dbají.
Model Lambretta V-Special vytvořili u designérského střediska Kiska v Rakousku.